var text_1D ='Berg und Tal
Das hier betrachtete Gebiet gehört naturräumlich zum nördlichen Oberpfälzer Wald bzw. nördlichen Teil des Český les (Böhmischer Wald). Es erstreckt sich von der breiten Senke der Pfreimd im Süden (etwa die Linie Waidhaus - Přimda) bis zur nördlichen Umrahmung des Dyleň (Tillenberg). In der Nord-Süd-Richtung erstreckt es sich etwa 50 Kilometer, Ost-West rund 25 Kilometer. Das Grenzgebirge hebt sich im Westen gegenüber der Waldnaab-Wondreb-Senke und im Osten gegenüber der "Marienbad-Tachauer Furche" (Cheb-Domažlice-Graben) heraus. Seine höchsten Höhen sind im Norden der Dyleň (Tillenberg, 940 m), im mittleren Teil Ahornberg (792 m) und Jestřábí vrch (789 m) und im Süden Entenbühl (901 m), Havran (894 m), Schellenberg (826 m), Knižeci Strom (829 m), Fahrenberg (801) und Přimda (Pfraumberg, 848 m). Das Reliefbild auf Seite 6 zeigt, dass sich das Grenzgebirge in mehrere Teilgebiete gliedert, in denen die zuvor genannten Höhen die Kerngebiete darstellen. Im Südosten trennt sich eine Hügelkette ab, zu der u.a. der schon genannte Přimda (Praumberg) sowie Rozsocha (758 m) und Plešivec (766 m) gehören. Die fünf Teilgebiete (I - V in der Reliefkarte) sind jeweils in sich homogene Gebirgsblöcke, die sich voneinander durch Bruchzonen und unterschiedliche Hebungsbewegungen abgrenzen. Zwischen dem Tillenberg-Gebiet im Norden und dem mittleren Gebiet (Ahornberg - Jestřábí vrch) ist das Relief verhältnismäßig niedrig. Über diesen Pass (Mähring - Broumov) verläuft daher seit Alters her eine der wichtigen Verkehrswege zwischen Bayern und Böhmen. Das weit nach Westen in das Grenzgebirge zurückreichende Tal der Mies (Mže) hat eine weitere leicht zu überwindende Pforte zwischen Ost und West geschaffen. Besonders großzügig besteht eine solche im Bereich des Pfreimd-Tals (Kateřinský potok in Tschechien). Diese hat allerdings nicht allein das Gewässer geschaffen. Hierbei haben auch tektonische Senkungen zwischen den Gebirgsblöcken von nördlichem und südlichem Oberpfälzer Wald ihren Anteil.';
var text_1CZ='Vrcholky a údolí
Pojednávané území je součástí severní části Českého lesa, na bavorské straně zvaného Oberpfälzer Wald (Hornofalcký les). V délce zhruba 50 a šířce 25 kilometrů se táhne mezi Kateřinskou kotlinou na jihu (cca linie Přimda-Waidhaus) a úpatím Dyleně na severu. Z východu se hraniční vrchovina zvedá vůči Tachovské brázdě (chebsko-domažlickému příkopu), ze západu je omezena údolími Lesní Náby (Waldnaab) a Odravy (Wondreb). Nejvyššími vrcholy jsou na severu Dyleň (940 m), ve střední části Ahornberg (792 m) a Jestřábí vrch (789 m), na jihu Entenbühl (901 m), Havran (894 m), Schellenberg (826 m), Knížecí strom (829 m), Fahrenberg (801 m) a Přimda (848 m). Reliéfní obraz na straně 6 ukazuje několik dílčích oblastí s jádry ležícími právě v těchto vrcholcích. Směrem k jihovýchodu se od hlavní linie odděluje řetězec vrcholů s Rozsochou (758 m), Plešivcem (766 m) a již jmenovanou Přimdou. Pět dílčích oblastí (I až V v reliéfní mapě) jsou relativně stejnorodými bloky, které jsou vzájemně odděleny zlomovými zónami s různým výškovým posunem. Ve sníženině mezi dyleňskou oblastí na severu a centrální částí (Ahornberg - Jestřábí vrch) vede jedna z nejdůležitějších historických cest z Čech do Bavorska, spojující Broumov a Mähring. Další snadno překonatelnou branou mezi východem a západem je údolí Mže, které proniká do hraničních hor daleko na západ. Největší význam pro vedení dopravních tras má dnes Kateřinská kotlina, na jejímž vzniku se kromě erozní činnosti vody výrazně podílely poklesové pohyby na zlomových liniích mezi severním a jižním Českým lesem.
Hraniční hory (poněkud nadnesené označení, ve skutečnosti jde o vrchovinu) nejsou jen přírodní bariérou, ale po staletí představují i politickou hranici. Jsou také důležitým evropským rozvodím. Východním směrem jsou vody odváděny Mží a jejími přítoky (hlavně potoky Kosovým, Hamerským a Lužním) do Berounky a dále do Vltavy a Labe. Západní svahy odvodňuje Lesní Nába (Waldnaab), Floss, Luhe a Pfreimd do Náby (Naab) a poté do Dunaje. Existují však výjimky, kdy do Čech tečou "bavorské" vody a naopak. Například pramen Mže naleznete u Griessbachu v Bavorsku, vodní toky Pfreimd a Zottbach naopak pramení na české straně jako Kateřinský a Celní potok.';
var text_2D ='Davon lebten die Menschen
Die Gebirgssituation bedingt mit ihren oft steilenHängen, den nährstoffarmen Böden undeinem gegenüber den Niederungen raueren Klimaungünstige Voraussetzungen für die Landwirtschaft.Die Höhen lassen sich ausschließlichforstwirtschaftlich nutzen. Es gab daher wenigAnreize, das Gebiet zu besiedeln.Aufgrund von Bodenschätzen, der reichlich vorhandenenWasserkraft und der Verfügbarkeitvon Holz entwickelten sich hier und da jedochhandwerkliche Betriebe wie Eisenhämmer oderGlasbetriebe. Die Blütezeit der Eisenverarbeitunglag nach dem Mittelalter bis ins 17. Jahrhundert,einige Betriebe hielten sich bis in das19. Jahrhundert. Ab dem 18. Jahrhundert blühtedas Glasgewerbe auf, v.a. in den Gebieten umStará Knížecí Huť (Alt Fürstenhütte) oder im Zottbachtal.Vielfach erinnern nur noch die Ortsnamenan dieses Gewerbe.Zu den besonderen Bodenschätzen des Grenzbebirgesgehörten das Gold und das Uran. Beidekommen v.a. im Gebiet des Tillenberges vor.Dem Gold spürte man besonders im Gebietum Bad Neualbenreuth nach. Meist wurde esaus den Sedimenten, die die Bäche vom Nordhang des Tillenberges in die Täler geschwemmthaben, herausgewaschen. Oft kann man die alten Raithalden der ehemaligen Seifenwerkeneben unzähligen Pingen im Gelände nochsehen. Untertage wurde das Gold nur an wenigenStellen abgebaut, so etwa in der ZecheGüldenstern bei Bad Neualbenreuth. Bekanntwar der Tillenberg auch für seine Granate, dieebenfalls aus den Bachsedimenten gewaschenwurden. Um sie ranken sich unzählige Sagen. Andie Schätze des Tillenbergs erinnert in Bad Neualbenreuthder Sagenbrunnen vor dem Rathaus.';
var text_2CZ ='Z čeho lidé žili
Vrchovinný reliéf s převážně strmými svahy, chudýmipůdami a drsnějším podnebím neposkytujeve srovnání s nížinami příznivé podmínkypro zemědělství. Hustě zalesněná krajina přílišnelákala k osídlení. Bohaté přírodní zdroje všakna některých místech umožnily rozvoj řemesel,zakládány byly zejména hamry a sklárny. Rozkvětželezářství trval od středověku do 17. století,některé provozy pracovaly až do 19. století.V 18. století došlo k rozvoji skláren, hlavněv okolí Staré Knížecí Huti a na Celním potoce.Dnes připomíná tyto provozy už jen řada místníchnázvů.
K výjimečným nerostným zdrojům hraničníchhor patřilo zlato a uran. Jejich výskyty jsou známyhlavně v okolí Dyleně. Po zlatě se pátralov okolí Bad Neualbenreuthu. Rýžovalo se hlavněze sedimentů splavených vodními toky ze severníhoúbočí jmenované hory. Často tu lze spatřitstaré → rýžovnické kopečky a nesčetné → pinky.Hlubinně se zlato těžilo jen na několika místech,například v dole Güldenstern. Výskyty granátůjsou opředeny bezpočtem legend. Tento drahý kámen byl vypírán z písčitých nánosů na potocíchpod Dylení. Poklady v nitru této legendárníhory připomíná kašna Sagenbrunnen před radnicív Bad Neualbenreuthu.';
var text_3D ='Die Sache mit dem Uran
Ab den 1950er Jahren wurde beiderseits der Grenze verstärkt nach Uranerzen gesucht. Während sich auf bayerischer Seite die Lagerstätten im Raum Mähring als nicht bauwürdig erwiesen, sah es auf böhmischer Seite anders aus. So wurde am Tillenberg zwischen 1966 und 1992 Uran bis in 1.258 Meter Tiefe abgebaut. Dabei gewann man rund 1.100 Tonnen reines Uranmetall. Zu einem Zentrum des Uranabbaus unter der Kontrolle der Sowjetunion wurde die Lagerstätte in Zadní Chodov (Hinterkotten) östlich Broumov. Die hier zwischen 1953 und 1993 bis in 1.200 Meter Tiefe abgebauten Uranerze erbrachten rund 4.150 Tonnen Uran. Die Lagerstätte wurde über fünf Schächte und mit mehr als 160 Kilometern Strecke (Stollen) erschlossen. Das in Tschechien gewonnene Uran wurde anschließend als Erz oder Konzentrat in die Sowjetunion geliefert.';
var text_3CZ ='Případ Uran
Od 50. let 20. století se na obou stranách hranice intenzivně pátralo po uranových rudách. Zatímco výskyty u Mähringu na bavorské straně se ukázaly jako neekonomické, v Čechách byla situace jiná. Uranové doly pod Dylení dosáhly hloubky 1 258 metrů a v letech 1966 až 1992 v nich byla vytěžena ruda s obsahem cca 1 100 tun kovového uranu. Těžba probíhala pod přísnou kontrolou Sovětského svazu. Jejím centrem se stalo ložisko v Zadním Chodově východně od Broumova, které bylo v letech 1953-1993 otevřeno pěti šachtami do hloubky 1200 m. Vyraženo bylo přes 160 km podzemních chodeb. Získáno bylo zhruba 4 150 tun uranu, který byl kompletně odvezen do Sovětského svazu jako ruda nebo chemický koncentrát.';
var text_4D ='Die verschwundenen Dörfer
Auch wenn das Leben in der rauen Mitttelgebirgslage seinen Bewohnern viel abverlangte, ließ man sich beiderseits des Grenzkammes in Einzelgehöften und kleinen Ortschaften nieder. Durch die politischen Verhältnisse nach dem 2. Weltkrieg und die Grenznähe wurde der größte Teil des Böhmischen Waldes jedoch "entsiedelt", viele Ortschaften meist vollständig abgerissen. Dadurch bestand auch keine Notwendigkeit, das Verkehrswegenetz weiter auszubauen. Diese "Nachkriegssituation" prägt bis heute den östlichen Teil des Grenzgebirges in ganz besonderem Maße mit weiten, geschlossenen Waldlandschaften und nur einigen wenigen, kleinen Rodungsinseln, in denen von den einstigen Ortschaften oft nichts mehr erhalten ist. Nur wenige Verkehrswege führen den Besucher in diesen Teil des Grenzgebirges. Will man sich dort unmotorisiert bewegen, sind die Wege häufig recht weit. Ideal ist daher für Entdeckungsfahrten in diese einzigartige Landschaft das Fahrrad, zumal ein gut ausgebautes Radwegenetz besteht. Häufig wird man dabei auf Spuren der verschwundenen Dörfer treffen. Die von menschlicher Beeinträchtigung für viele Jahrzehnte weitgehend verschonte Landschaft des Böhmischen Waldes hat Fauna wie Flora eine ungestörte Entwicklung ermöglicht. Das Gebiet ist daher heute Teil des "Grünen Bandes", ein einzigartiger Lebensraum entlang des ehemaligen "Eisernen Vorhangs". Dem wurde 2005 durch den tschechischen Staat Rechnung getragen, indem der Böhmische Wald zum Landschaftsschutzgebiet (chráněná krajinná oblast, ChKO) erklärt wurde. Dieses ist damit das jüngste großflächige Schutzgebiet Tschechiens. Auf bayerischer Seite ist das Grenzgebirge Teil des Naturparks Nördlicher Oberpfälzer Wald. Die beiden Kategorien von Naturräumen sind mit dem damit verbundenen Schutzstatus jedoch nicht direkt vergleichbar.';
var text_4CZ ='Zaniklé obce
Přestože život v drsné vrchovině vyžadoval mnohé odříkání, vznikaly po obou stranách hřebene osamocené dvorce a malé osady. Vlivem politického vývoje po druhé světové válce byla pohraniční část Českého lesa vysídlena a mnoho osad zcela zbořeno. Jakýkoliv rozvoj dopravní infrastruktury se stal bezpředmětným. Tato "poválečná situace" ve východní části hraničních hor přetrvává, výjimečně rozsáhlé lesní porosty jsou zde pouze na několika místech přerušeny nevelkými mýtinami, kde se často z bývalých vesnic vůbec nic nezachovalo. Vede sem jen málo cest a vzdálenosti jsou poměrně velké. Ideálním dopravním prostředkem k objevování této jedinečné krajiny je jízdní kolo, pro které existuje dobře rozvinutá síť cyklostezek. Často narazíte na stopy po zaniklých obcích. Krajina Českého lesa byla po desetiletí do značné míry ušetřena zásahům člověka, což umožnilo nerušený vývoj přírody. Jedinečné přírodní území podél bývalé železné opony se stalo součástí Zeleného pásu Evropy. V roce 2005 zde byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Český les. Na bavorské straně je hraniční vrchovina součástí Přírodního parku Nördlicher Oberpfälzer Wald. Obě tyto kategorie však nemají srovnatelný stupeň ochrany.
Die Wüstung Reichenthal (Hraničky) bei Rozvadov. / Poušť Reichenthal (Hraničky) u Rozvadova.';