var Text_D = 'Am 23. August 1823 besuchte Johann Wolfgang von Goethe den Eisenbühl. Er schrieb über die "uralten, neu entdeckten Naturfeuer- und Glutspuren" auch eine kleine wissenschaftliche Abhandlung. In dieser deutete er den kleinen Vulkan jedoch als das Ergebnis unterirdisch brennender Kohlelager. Er war damit weit zurück hinter den Ansichten vieler Geologen seiner Zeit, die sich bereits von der Ansicht der → "<a href="glossar.html#Neptunist">Neptunisten</a>" abgewandt und derjenigen der → "<a href="glossar.html#Plutonist">Plutonisten</a>" zugewandt hatten. Trotzdem bleibt der Eisenbühl wohl immer auch mit dem Namen des berühmten Dichters verbunden.<br><br>Über Jahrzehnte im Grenzstreifen und auf tschechischem Gebiet liegend, war der Eisenbühl bis 1990 in den Wissenschaften nahezu in Vergessenheit geraten. Seither ist er jedoch intensives Forschungsobjekt von Vulkanologen. Er ist sowohl aufgrund seines jugendlichen Alters von rund 300.000 Jahren (manche sagen, er sei sogar jünger) als auch wegen seiner inneren Struktur her interessant. Diese lässt die Geschichte des Ausbruches gut rekonstruieren. Die schwarze, homogen wirkende "Masse" über den geschichteten Ablagerungen ist das Ergebnis einer anhaltenden Eruptionstätigkeit mit dem Auswurf von vulkanischer Schlacke aus dem Krater. Dieser lag links davon. Diese Schlackentätigkeit folgte einer → <a href="glossar.html#phreatomagmatisch">phreatomagmatischen</a> Eruptionsphase mit immer wieder unterbrochenen, rhythmischen Explosionen und dem Auswurf von magmatischen Gesteinskomponenten und Gesteinen aus der Schlotwand.';

var Text_CZ = 'Železnou hůrku navštívil dne 23. srpna 1823 Johann Wolfgang von Goethe. O "prastarých, nově objevených stopách přírodního ohně a žáru“ napsal i drobné vědecké pojednání. V něm interpretoval malou sopku jako důsledek podzemního požáru uhelné sloje. Byl tak vzdálen názorům mnoha geologů své doby, kteří se již názorově odvrátili od → <a href="glossar.html#neptunista">neptunistů</a> k → <a href="glossar.html#plutonista">plutonistům</a>. Železná hůrka ale pravděpodobně navždy zůstane spojena se jménem slavného básníka.<br><br>Do roku 1990 byla Železná hůrka, po desetiletí ležící v nepřístupném pohraničním pásmu, pro vědu téměř zapomenuta. Pak se ale stala předmětem intenzivního výzkumu vulkanologů. Je zajímavá nízkým stářím (cca 300 000 let, a podle některých ještě méně) i svou vnitřní strukturou, která umožňuje dobře rekonstruovat historii sopečných erupcí. Černý stejnorodý materiál nad zvrstvenými uloženinami je výsledkem souvislého vyvrhování sopečné strusky z kráteru, ležícího směrem vlevo. Této aktivitě předcházela → <a href="glossar.html#freatomagmaticky">freatomagmatická</a> erupční fáze s přerušovanými rytmickými explozemi a vymršťováním ztuhlého magmatu i okolních hornin utržených ze stěn vulkanického sopouchu.';

var Bild1_D = 'Detail aus dem Aufschluss am Eisenbühl. Unterer Teil: geschichtete Ablagerungen der phreatomagmatischen Phase. Oberer Teil: mit scharfem Schnitt beginnt die Ablagerung von Schlacken (= strombolianische Phase).';
var Bild1_CZ = 'Detail výchozu na Komorní hůrce. Spodní část: zvrstvené uloženiny freatomagmatické fáze. Svrchní část: ostrým přechodem začíná ukládání strusky strombolské fáze.';

var Bild2_D = '<i class="fa fa-search-plus" aria-hidden="true"></i> Zum Vergrößern ins Bild klicken.';
var Bild2_CZ = '<i class="fa fa-search-plus" aria-hidden="true"></i> Pro zvětšení klikněte na obrázek.';

var Bild3_D = 'Brunnen-Becken des Kyselecký hamr (Säuerlingshammer) bei Mýtina (2011). Die Helium-Isotopenwerte der CO2-haltigen Quellen in der Umrahmung des Egerer Beckens zeigen für die Herkunft des Gases den Oberen Erdmantel. Entfernung vom Eisenbühl 2 Kilometer (über ehemaligen Patroullienweg).';
var Bild3_CZ = 'Pramenná mísa Kyseleckého hamru u Mýtiny (2011). Hodnoty izotopů hélia v pramenech s obsahem oxidu uhličitého při okrajích Chebské pánve ukazují na původ plynu ze svrchního zemského pláště. Vzdálenost od Železné hůrky je 2 km (po bývalé signálce).';